České politické léto 27. 8. 2010

Léto se nám blíží ke konci a tak malá rekapitulace.

Úvodem namátkou několik volebních slibů z Priorit ODS v prvních 100 dní vlády:

  • Prosadit zákon o vyrovnávání rozpočtů.
  • Přijmout „finanční ústavu“ a zřídit Národní rozpočtovou radu.
  • Předložit snížení schodku rozpočtu na rok 2010 a navrhnout úsporný rozpočet na rok 2011.
  • Omezit poslanecké a senátní návrhy zvyšující státní dluh.
  • Zavést slevu ze sociálního pojištění 3600 Kč a stanovit garanci 75 procent čtyřměsíčního odstupného pro nové pracovní místo.
  • Umožnit zaměstnavatelům slevu 7200 Kč ročně za vytvoření částečného úvazku pro znevýhodněné skupiny na trhu práce.
  • Umožnit pružnější pracovní dobu.

Kolik z těchto slibů se objevilo v „programovém prohlášení vlády“ a posouzení jejich plnění nechám na vás, ale z těchto slibů vzniknuvší „škrtrreforma“ (převzaté hezké slovíčko), plná asociálních aspektů je pokračováním práce „nejlepšího ministra financi na světě“ a že on ve skutečnosti vládu řídí, je dnes již bez pochyb.

Je nutné také zmínit, že Fišerova vláda zanechala dnešnímu kabinetu spoustu analytických a expertních materiálů. Mezi nimi například aktualizaci energetické koncepce státu či závěry svých komisí. Stojí za zopakování, že úřednická vláda splnila zadání, které dostala: být vládou apolitickou a odbornou a činit pouze technokratická rozhodnutí, která budou mít co největší podporu napříč politickým spektrem.

Velké téma těchto voleb, státní dluh, které bylo ještě umocněné situací v Řecku, vedlo a vede tyto politiky v předhánění, kdo přinese lepší a úžasnější řešení tohoto dluhu, nutno však říci, že bez toho, aby analyzovali, jak tento dluh vzniká.

Pohledy na problematiku státního dluhu a státních financí jako takových jsou zhruba dva: první říká, že se zbytečně moc vydává, tedy že je třeba šetřit ve výdajích. Druhý říká, že se zase málo vybírá, tak je třeba zvýšit příjmy.

Osobně jsem zastáncem tvrzení, že příjmy jsou stále dostatečně velké, ale stát je neuvěřitelně utrácí. Člověk při svém rozhodování vždy váží výnosy a náklady. Výnosem platby daní jsou služby, které stát jedinci poskytuje. Jsem přesvědčen, že v současné době nabízené je pro občany vysoce ztrátovou záležitostí.

Dalším problémem jsou byrokraté, kteří v postavení, kdy mají moc více, jak nad třetinou českého hospodářství tuto moc nezvládají. Tito poradci, jejichž radami se politici bez hlubší znalosti svých resortů musí řídit, jsou v zásadě mocnější než vláda sama. Pro zvýšení svého vlastního vlivu při prosazování svých zájmů z nich totiž musí udělat své kamarády.

Bohužel dnešní garnitura má takovýchto „kamarádů“ mnoho a samozřejmě čím je větší jejich moc, tím větší zisky budou moci oni a s nimi svázáni lobbisté svým konečným zákazníkům přinést a tedy tím větší bude jejich odměna za tyto služby větší (hrazená ze státního rozpočtu). K čím větší sumě peněz mají byrokraté přístup, tím větší je jejich moc a význam. Čím vyšší je jejich moc a význam, tím lákavějším soustem jsou pro různé zájmové skupiny, čehož logickým dopadem je, že poroste míra korupce ve státní správě a moc těchto lobbistů a státní peníze se utrácí a utrácí.

Na vstup do EU mnozí politici nadávají, však na druhou stranu přehlíží množství nových agend, které znamenají nové úředníky, nové výdaje a ze shora vyplývajícího další korupci. Málokdo v tomto státě zná všechny úřady a celou agendu, kterou stát prostřednictvím svých úřadů zajišťuje. Státní správa je neprůhledná a potřeba kontroly narůstá. Jsou tedy dnes zakládány nové kontrolní úřady a auditorské firmy (taky kamarádi) mají žně. Jsme tedy denně informováni o tom, co stát na papíře zajistil, ale ve skutečnosti se nic neděje, kromě zvětšení míry korupce, klientelismu a neprůhledných státních zakázek a to vede k tomu, že se státu neuvěřitelně zvyšují náklady.

Popsané se sečte a opět zjistíme, co již víme. Státní finance jsou v hrozném stavu a hledáme řešení situace. To je každému jasné, je třeba zvrátit trend rozrůstajícího státu a naopak vliv státu snižovat. Je třeba snížit množství komisí a úřadů pro ochranu a regulaci čehokoliv, je třeba propustit zbytečné úředníky, je třeba vyměnit zkorumpované a korumpovatelné, je třeba změnit systém zaměstnávání státních úředníků. Dále je třeba splatit dluh a následně tvořit čistě vyrovnané rozpočty, aby stát vybral jen to, co skutečně potřebuje.

Závěrem tedy k této části léta: škrtům zdar, ale dělat je jinak!

Vnímání volebního výsledku jako neúspěchu ČSSD není měřitelné pouze vlastním volebním ziskem strany, ale i skutečností, že se do Poslanecké sněmovny nedostal žádný z jejích potenciálních koaličních partnerů, který by reprezentoval levicovou, či alespoň středovou pozici. Miloši Zemanovi se splnila touha po revanši všem, kteří mu „ublížili“ a že vůli k moci nemyslel zcela vážně je zřejmé z absence snahy definovat pozici SPO, kromě toho, že jim nyní zbývá slušný státní příspěvek za dosažený počet hlasů.

Ve volbách do PSP ČR jsme zaznamenali druhou nejnižší volební účast od roku 1989. Ze zkušenosti je známo, že při komunálních volbách účast významně klesá a tedy poklesne i možnost využití potenciálu preferencí ČSSD. Opakujme si však poučení, že to byla média a mediální masáž, která měla spíše podobu součásti volební kampaně než seriozních informací a nestranného hodnocení. Bude se to totiž opakovat.

Víra v nové subjekty je v českém prostředí obvyklá. Momentálně ji reprezentuje kníže, novinář a dinosauři, kteří se tváří, že jimi nejsou. Bizardní symbióza ikon, která vejde do historie.

ČSSD bude nyní usilovat o návrat své přijatelnosti pro voliče. Toho však nedosáhne pouhým zbavením se J. Paroubka, ale především a pouze programově. Proklamací na téma změny a návratu k idejím bylo již dost. Je třeba konat. Místo toho je patrná snaha některých členů vedení posouvat se ještě více k politickému středu, aby byla přizvána k participaci na moci. Program na místo „mimořádných důchodů a 30. – Kč“ musí vyjadřovat hodnoty a ideje, které strana vyznává a zastupuje. ČSSD má v souladu se svým historickým a programovým vymezením zastupovat majoritu populace, tedy demokraticky hájit zájmy většiny občanů. Jasná pravidla, kvalitní legislativa, sociální smír a sociální stát, to jsou v zásadě zájmy naprosté většiny obyvatelstva.

Popřejme tedy Sociální demokracií po tomto létu, „které zdá být poněkud nešťastným“, do podzimu získání přízně intelektuální vrstvy politického spektra, praktický obsah programu, ukazujícího perspektivy a ukázku politiky, která mladé generaci předvede, že sociální politika má smysl a význam a získá jí na svou stranu.

Milan Bartoloměj


Přidat komentář