Co by nemělo chybět v programu ČSSD 19. 7. 2010 Žádný komentář

Podle mého názoru volební program musí být politickým dokumentem, který vystihuje ty nejzákladnější problémy své doby se schopností vcítit se do názoru národa či chcete-li lidu, zažehnout pozitivní emoce a naději, které koneckonců rozhodnou o tom, zda nás široké masy voličů skutečně podpoří. V tom smyslu bychom v současném volebním programu neměli ustrnout na velebení rétoriky vedoucí k úspěchu v krajských volbách, i když tyto úspěchy jsou nesporné, ale vrátit se k politickým idejím sociální demokracie.

Tvorba volebních programů ČSSD má samozřejmě již velmi dlouhou tradici a nejde o to „objevovat objevené“. Snad jen to, že po řadu minulých let se vžil jakýsi stereotyp, který spíše než tvorba můžeme pojmenovat výrobou volebních programů. Nejrůznější komise nejprve shrnou úvahy o budoucím rozvoji v jednotlivých sektorech, které se pak v nějaké souhrnné skupince sestaví do určité universální podoby, která informuje voliče o tom, jak si ČSSD představuje rozvoj průmyslu, zemědělství, dopravy, zdravotnictví, školství, až po ekologii. V podobném duchu se pak postupuje na nižších volebních stupních, v krajích, okresech a místních organizacích. Zajisté to má své výhody v přehlednosti a technicko-ekonomické serióznosti konkrétních, již někým propočtených podkladů. Nicméně se to spíše přibližuje technokratickým a ne politickým dokumentům.

70 % voličů není současnými poměry nadšeno

Současně však nutno vzít v úvahu a chápat, že většina, možná 70 % voličů, není současnými poměry zrovna nadšená. Vedle nepříliš růžové sociálně-ekonomické situace starobních důchodců a dalších občanů pohybujících se na úrovni minimální měsíční mzdy, dramatický nárůst nezaměstnaných svádí k populistickému slovníku a zde pozor na propast slibů, které nelze v současné situaci splnit. Je nutné reagovat také na velkou nespokojenost lidí s korupcí a prohlubující se příjmovou diferenciaci, která se dostává do rozporu s elementárními zásadami demokracie a kde volič bude od nás čekat konkrétní cíle.

„Bez každodenní poctivé práce se hesla a předsevzetí stávají zbytečnými!”

Právě díky těmto jevům se ohromnému počtu lidí zdá, že zatímco bohatí lidé mají lepší lékaře, právníky, děti na špičkových soukromých školách doma i v zahraničí, tak naopak chudí lidé zápasí o normální běžnou existenci. I když nikdo hladem a vyslovenou chudobou netrpí, mnoho lidí se zmocňuje pocit omezování lidské rovnosti, ponižování lidské důstojnosti s tím, že pak v pohledu do budoucnosti převládá spíše pasivita než činorodý optimismus. Přitom právě sociální demokracie je nositelem programu lidské důstojnosti a naděje a je nutné zdůraznit, že se nejedná o žádné volební lákadlo, ale o pokračování historického úkolu. A to i v konkrétních vyjádřeních k výhodám pro bohaté a v jednoznačném odhodlání na uchování sociálního státu zajišťující všem dostupné zdravotnictví, školství i solidní všeobecné důchodové pojištění. Právě o tento sociální stát vedeme dnes rozhodující zápas. Nebojme se tyto principy říct otevřeně, fundovaně a přitom jasně a nesmlouvavě. Bez každodenní poctivé práce se veškerá hesla a předsevzetí stanou zbytečnými a jen konkrétními výsledky jsme schopni voliče přesvědčit.

NOVINKA: První krůček! 30. 5. 2010 Žádný komentář

Terezka Bartolomějová: „Já JDU!“ :-)

Odpoledne nejen pro rodiny s dětmi – Křižíkova fontána 22.5.2010 25. 5. 2010 Žádný komentář

Setkání s občany na Smíchově – Anděl 21.5.2010 Žádný komentář

Je český sociální stát rozhazovačný? – argumenty prof. Martina Potůčka 17. 5. 2010 1 komentář

Velmi mne zaujala přednáška prof. Martina Potůčka na semináři o zaměstnanosti ve Slovanském domě 5.5.2010. Na 12 snímcích analyzuje prof. Potůček oblasti zaměstnanosti, zdravotnictví, penzí i daňové problematiky.

Věřím, že ať už jste jakéhokoliv politického smýšlení, poskytne vám tak jako mně zajímavé argumenty, které konečně věrohodně zodpovídají otázku, zda je český sociální stát rozhazovačný.

Milan Bartoloměj

Celou prezentaci prof. Martina Potůčka si můžete stáhnout zde

Východiska z krize 10. 5. 2010 Žádný komentář

Současná hospodářská krize je krizí alokační. Finanční systém z mnoha důvodů selhal při své funkci alokace volného kapitálu a nerovnováhy vystoupily na povrch. Proč selhal a chronicky selhává tento systém, bude na dlouhý rozbor, nicméně hlavní vinu nese stát a kouzelný proutek v podobě, že na vše je trh, nezabral. Je však dobře, že dochází v celé společnosti k odklonu od tohoto způsobu myšlení.

Pravda, řada z těchto selhání je tak či onak výsledkem oněch regulatorních excesů, avšak sami bankéři v tom rozhodně nejsou nevinně. Celé toto odvětví se totiž proměnilo v jeden obří mechanismus na dobývání renty, ztratilo své dlouhodobé zaměření a orientuje se nyní velmi krátkodobě. Obrazně řečeno, zisk a ne zákazník, je pánem. Finančníci se zaměřují na krátkodobé spekulace, místo aby dlouhodobě investovali. Příkladem za vše jsou dlouhodobé penzijní programy. Bohužel, lze říci, že necháte-li peníze v polštáři, budete na tom nakonec mnohem lépe. Celá ta myšlenka, že nějaký finanční poradce může výnosně spravovat vaše peníze, je jen vodění za nos. No a jak z toho ven? Nemusíme nic vymýšlet.

Stabilizační role vlády povede k obnovení normálních životních funkcí. Pro hospodářství je tímto impulzem aktivní stát, využití jeho kreditu a „napumpování“ peněz do zastavující se ekonomiky. Ekonomický růst táhne poptávka. Okolní země ji stimulují. Rozpočtové schodky slouží v době krize ku prospěchu věci, mají stabilizační efekt, zabránily růstu nezaměstnanosti a volnému pádu ekonomiky. Někdy je problémem soukromá sféra a řešením vláda. Pokud chceme řešit příčinu krize, musíme ustoupit od hesla klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval nebo se maximálně omezil na arbitra a tvůrce pravidel, jejichž dodržování by od ekonomických subjektů vymáhal. Musíme opustit teorie samospasitelného a vše řídícího trhu, a nastavit nová pravidla fungování ekonomiky.

Je však nutné utáhnout opasek státu, nikoli občanům. Jaká je role státu v krizi? Má vytvořit prostředí, v němž se maximálně využije potenciál ekonomiky pro znovunastartování růstu. Růst však nenastartujeme proklamací. Současně je naprosto nezbytné důsledně kontrolovat.

Globální krize dosud neskončila.

Podle dostupných analýz se spíše rozdělila a to na země, které se od ní víceméně úspěšně odpoutávají, zejména země s levnou prací a na ostatní svět, kde převážně pokračuje nevyvážený růst, který může vyústit ve stagnaci. Navzdory všem pobídkám, však světová nezaměstnanost vzrostla. Musí se zvýšit produktivitu práce. Některé projekty lze částečně financovat pomocí fondů EU. Obecně řečeno, je třeba využít současného krizového období a pokusit se z něj vyjít silnější. Víme, že turistika je nevyužitým zdrojem. Je to běh na dlouhou trať, jde o budování dobré pověsti i získávání návyků, které jsou v turistickém průmyslu důležité. Český číšník a taxikář je stále synonymem něčeho nepříjemného.

Nutností je zeštíhlení státu. Úspory vyplývající z centralizace a zjednodušení výkonu státní správy a samosprávy. Je naprosto nezbytné důsledně kontrolovat využívání sociálních dávek a zabránit zneužívání systému. Ti kdo pracovat chtějí, musejí dostat pomocnou ruku. Ti, kdo systém pouze zneužívají, musejí poznat, že se to hrubě nevyplácí. Ekonomická krize ukázala, kam neregulovaná tržní ekonomika vede. Takový posun v myšlení však vyžaduje odvahu být otevřený novým myšlenkám. Nic jsme zatím neudělali pro stimulaci tvorby hodnot. Samozřejmě, že nelze zvyšovat zadlužení s tím, že deficit bude projeden. Lze však akceptovat vyšší dluh s tím, že bude stimulována poptávka. Prozatím liberálně-konzervativní strany nepřicházejí s návodem, jak odstranit příčinu krize. Nic konkrétního zatím učiněno nebylo. Pokud v pasivní roli setrváme i my, může se skutečně stát, že budoucí prostředky státu na financování mandatorních výdajů narostou a i my budeme na straně viníků.

Milan Bartoloměj

Setkání s voliči okem objektivu – 1. 5. 2010 na Náměstí míru Žádný komentář

Několik aktuálních rodinných fotografií 21. 2. 2010 1 komentář

Romantická chvilka na chalupě

Romantická chvilka na chalupě... ...tedy dokud nedojde na odhazování sněhu :-)

A tohle je moje království!

Tak a tohle je moje království... :-)

Jestli mě něco baví, tak se smát...

Jestli mě něco baví, tak se smát...

TerezkaTerezka

Terezka - rozjímání s lahví :-)

Terezka - rozjímání s lahví :-)

"Hračky jsou fajn, ale co mě přestat fotit a dát mi  najíst?!" :-)

"Hračky jsou fajn, ale co mě přestat fotit a dát mi najíst?!" :-)

Koukej se s tou lžící trefit! :-)
Koukej se s tou lžící trefit! :-)

Nejhravější člen rodiny - náš Maxík :-)

Nejhravější člen rodiny – náš Maxík :-)

Jásejme velmi opatrně Komentářů: 4

Vrací se tedy globální ekonomika do předkrizových kolejí? Absolutně ne!

Makroekonomická čísla přicházející v poslední době ze světa, ale i z domova, překvapovala svým optimismem. Většina ekonomik se vrátila k růstu. Tahounem růstu se ukázala být průmyslová výroba, která se předtím největší měrou zasloužila také o hlubokou recesi. Optimismem se nakazily i nadnárodní instituce, které nyní věští světu pro příští rok citelně lepší výhled než před pár měsíci. Vrací se tedy globální ekonomika do předkrizových kolejí? Absolutně ne! Svět v mnoha směrech vybočil ze svých rovnovážných poloh. Společným rysem prakticky všech vyspělých ekonomik bude nutnost vlád pokračovat v úsporách. Klíčovou neznámou je spotřební chování domácností. Pokud domácnosti do konce roku omezí spořivost a otevřou své peněženky, nepřinese odbourání podpůrných programů vlád a centrálních bank ekonomikám velký šok. Jak si na prahu globálního oživení stojí ve srovnání s jinými česká ekonomika? Výhodou je slušná míra vnější rovnováhy a krizí málo postižený finanční trh. Recese je zde hluboká, trvala ovšem relativně krátce a ztráty z titulu nevytvořených hodnot tak nevybočily z průměru ostatních zemí. Obavu tak u nás vzbuzuje povážlivý stav veřejných financí. Schválen úsporný balíček má účinnost omezenou na jeden jediný rok. A na politické scéně stále převládá tendence problém ignorovat či bagatelizovat.

Nestačí jen zvenku kritizovat, ale říci co s tím.

Nestačí jen zvenku kritizovat, a když je unikátní možnost něco změnit, musí se jít do toho. Realizace je velmi pracná a pouhým mluvením a deklaracemi se udělat nedá. Například změna financování dopravních staveb či rekonstrukce dálnic jsou dlouhodobé projekty. Připravit a přijmout zákon jde do jednoho roku. Musíme se jen obklopit lidmi, kteří hledají řešení a mají nadšení, že mohou něco změnit k lepšímu. Výsledek žádného z projektů, určitě nesklidí tato úřednická vláda, ale jde udělat mnoho zásadních kroků, které příští vládě značně ulehčí situaci a pomůžou této zemi.

Zůstaneme-li pasivní, může se stát, že mandatorní výdaje v budoucnu neudržitelně narostou. Státní rozpočet se potýká s dvojím tlakem. Jednak ze strany globální krize, jednak ze strany neuvážené daňové reformy a prakticky nulové reakce bývalé vlády na změněné ekonomické prostředí. Exministr financí Miroslav Kalousek nesouhlasí se zvyšováním daní, chce stejně jako ekonomičtí experti ODS škrtat ve výdajích, případně sbližovat sazby DPH. To znamená například zvýšit daně u základních potravin. Cesta dle nich vede přes snížení mandatorních výdajů, omezení důchodů, sociálních dávek, podpor nezaměstnaných a snížení platů státním zaměstnancům. Líbivé „úsporné“ kroky neuvažují s následným dopadem na ekonomiku. Pokud se sníží výdaje rozpočtu ve smyslu plošného snížení sociálních dávek, důchodů či mezd zaměstnanců, poklesne již dnes tak nízký strop spotřeby. Škrty ohrožují nejen rodiny s dětmi, ale i živnostníky.

Milan Bartoloměj

Státní rozpočet – jediné možné řešení nebo „úlet“? 17. 1. 2010 Žádný komentář

Eduard Janota (ilustrační foto (C) mediafaxfoto.cz)

Vláda neprosadila „šetrný“ rozpočet. Ministr financí Eduard Janota váhal, zda odejít z kabinetu. Nakonec zůstává, ale to je jedno, o Janotu vlastně nejde. Připravil špatný rozpočet a neprosadil ho. Poslanci byl přijat jiný špatný balík a dluh šplhá výš a výš do rozměru nesplatitelnosti. To již ale jedno není.

Problém je starý dvacet let. Václav Klaus s ODS povýšil ekonomiku a „neviditelnou ruku trhu“ na podstatu demokracie a ona se jí záhy stala. Taková ta naše hezká, spravedlivá, česká ekonomika. Z toho vyplývá, že nemůžeme mít politické strany, nýbrž ekonomické strany. Ideje se vytratily a předním zájmem musí být peníze. Jak se k nim dostat, jak ke kontrolním mechanismům nad jejich toky dostat své lidi, se stalo prioritou. Velké firmy rychle pochopili, že k zakázkám a slušnému zisku nejsnáze přijdou přes stranu, která k těmto mechanizmům má nejblíže, tedy přes současnou vládnoucí garnituru. Neprůhledné státní tendry a korupce, tak to tu chodí. Krade se. Stát je rozebrán. Platíme my.

Může snad za výši schodku ekonomická krize?

Přehodit odpovědnost za neúspěch rozpočtu a „balíčku“ na ČSSD je vzhledem k oblastem škrtů poměrně jednoduché. Ministr financí totiž připravil rozpočet s hrubými chybami. Snižovat platy učitelům je nesmysl. Škrtit výdaje na občany, kteří jsou odkázáni na naši pomoc, je nemorální a hyenismus. Vyplácet méně hasičům a policii je opravdu úlet. Žádný div, že „balíček“ neprošel. Co měl ale Janota dělat? Stačí na takový úkol ministr, který je úředníkem, i když se bezesporu vyzná ve tvorbě státního rozpočtu, jak, odkud a kam přestrkat peníze, ale nemá za sebou politickou sílu a hlavně spolu s celou vládou rozhodovací pravomoc? Nestačí. Rozpočet je politika a rozhoduje se politickou mocí. Lze asi souhlasit s tím, že v období „hospodářské krize“ je logickým dopadem pokles příjmů. Nelze ale souhlasit s trapnou výmluvou, že za výši schodku může ekonomická krize.

Plýtvání místo šetření, i takový je tento rozpočet

Stále opakované „řešení“ černé díry vytvořenou korupcí je však v nedohlednu. Vznešeně se tomu říká předražené státní zakázky. Každý rozumí, o čem jde řeč, bohužel však inklinujeme k rezignaci nad tímto problémem. „Tak to bylo vždy a my to nezměníme“ Rozhlédněme se kolem sebe, kolik nesmyslů se staví, jaké absurdní akce úřady pořádají. A stát, lépe řečeno státní úředníci brečí, že nemáme peníze a škrty i v sociální sféře jsou nutné. Za vytvořením „langerovské“ přestavby ministerstva a policie však nestálo nic jiného, než aby se do toho vládnoucím politikům nikdo nepletl a aby je policie a soudy příliš nerušili. Tím chyby nekončí. Stát špatně vybírá daně. Špatně brání zaměstnávání načerno. Sociální dávky se vyplácí i lidem, kteří je nepotřebují. Plýtvá se a mnohde se dá šetřit. Zcela jistě heslo: „Šetřit se musí na výdajích státu a ne na lidech“ podpořené konkrétními návrhy nelze považovat za populismus, ale za jedinou možnou cestu.

Rozpočet státu není prožírán, jak hlásají politici, ale rozkrádán. Každý Čech dluží téměř 120 tisíc korun. Povětšinou si je stát nechal rozkrást. Na tohle Janota nestačí. Změnit tento katastrofální stav vyžaduje změnit českou politiku.

Milan Bartoloměj