Euro a ČR 22. 1. 2012

euro coinsVe sněmovně se vedou diskuze o půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu kvůli záchraně Eura. V jedné z těchto debat premiér informoval poslance o závěrech summitu EU. Jeho vystoupení lze shrnout takto: nechápu, jak může někdo souhlasit s něčím, co ještě nezná a dále prohlásil: „Já se teď osobně kloním, aby se Česká republika nezúčastnila.“ Ke kritikům závěrů summitu EU se přidali i ostatní: „Česká republika není pojištěncem. Česká republika je v této konkrétní situaci pojišťovací společností.“ Opozice, zejména ČSSD, je naopak zastáncem pomoci Euru. „Můžeme ovlivnit řešení krize v eurozóně,“ apeloval na vládu předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Sněmovna nakonec vzala premiérovu zprávu o závěrech summitu EU pouze „na vědomí“, jak to navrhla koalice. Zástupci ČSSD sice navrhovali, aby sněmovna vyzvala vládu udělat vše pro stabilizaci eurozóny, tento návrh usnesení ale koalice odmítla.

Obecně tedy ve stranách vládní koalice zatím převládá spíše odmítavé stanovisko k půjčce. Česká republika by měla půjčit asi 90 miliard korun. Koaliční strany zatím nijak striktně nezavázaly své ministry hlasovat ve vládě pro nebo proti půjčce. Premiér jen ujistil, že rozhodne vláda, která pak případně o půjčku požádá nezávislou Českou národní banku. Bylo však „důrazně doporučeno“ členům kabinetu, aby ve vládě „zaujímali taková stanoviska, která nevyčlení Českou republiku z hlavního proudu Evropské unie“.

Komentář k tomuto dění může znít i takto:

Dočasné poskytnutí části devizových rezerv České národní banky MMF není dobročinností ale pojištěním do budoucna. Co hrozí miliardám korun, které by se měly dočasně přesunout z devizových rezerv České národní banky do Mezinárodního měnového fondu? Riziko, že by je Fond nevrátil? Že by zadlužené evropské země nesplatily půjčku Fondu? To je téměř nemyslitelné. Jsou naprosto výjimečné případy zemí, které by nesplatily půjčku Mezinárodního měnového fondu. Nesplatit půjčku MMF znamená ztratit přístup k finančním trhům, ztratit možnost financování jakýchkoli dalších schodků veřejných financí a umísťování státních dluhopisů.

Půjčky od Mezinárodního měnového fondu mají senioritu. To znamená, že splatnost úvěru MMF má přednost před splatností ostatních závazků. Možnosti pro výnosné nerizikové investice devizových rezerv dnes téměř neexistují. Tradiční investice devizových rezerv do dluhopisů federální vlády Spojených států amerických nejsou v dnešní době ani nerizikové ani výnosné. Jejich AAA rating se stává minulostí a čistý úrokový výnos klesá k nule.

Veřejný rozpočet, jeho výdaje nebo schodky a splácení veřejného dluhu nemá s využitím devizových rezerv nic společného. Česká národní banka se na financování deficitu veřejných financí a na dluhové službě nepodílí. Jestli ČNB poskytne nebo neposkytne část svých rezerv pro MMF, tedy nebude mít žádný vliv na naše veřejné finance. Půjčka MMF z devizových rezerv ČNB zůstane z platebně-bilančního hlediska jejich součástí a nezvýší zadluženost ČR. V rámci platební bilance dojde ke změně struktury aktiv ČNB a vzroste pohledávka vůči MMF. Aktiva ve formě pohledávek vůči MMF patří k nejméně rizikovým.

Rizika a náklady vyplývající z dočasného přesunu malé části devizových rezerv ČNB do MMF jsou tedy téměř nulová. Zapojením se do programu MMF pro záchranu eurozóny můžeme získat snadnější přístup k fondům MMF v případě možné potřeby v budoucnosti a vyšší záruku pokračujícího odbytu pro náš export na evropském trhu.

czech and eu flagČeská ekonomika je zranitelná svou otevřeností a závislostí na exportu, a to především na exportu do Německa a dalších zemí Evropské unie. Krach na evropských trzích a tím oslabení poptávky po českém exportu by s určitostí ohrozilo české hospodářství a zaměstnanost. Pomoc MMF Evropě tedy není „záchranou eurozóny, která se nás netýká“. Záchrana eurozóny představuje záchranu stability evropského trhu — tedy potřebného odbytiště pro český export, na kterém je naše hospodářství i naše budoucí platební bilance závislé. Dočasné poskytnutí devizových rezerv Mezinárodnímu měnovému fondu je pro nás především nenákladným pojištěním do budoucna. Jestli existuje jiný názor, tak pro něj nebyly zatím poskytnuty věcné argumenty.

Ratingová agentura tvrdí, že jí připadá aktivita evropských vlád vzhledem k dluhové krizi nedostatečná. S tím nelze než souhlasit. Z našeho pohledu se moc mluví a málo dělá. Dluhy neklesají, ale rostou. Naopak konkurenceschopnost Evropy na globálních trzích padá a nezdá se, že by se tento trend měl změnit. To je alarmující.

Evropští politici zareagovali na zprávu o snížení ratingu agenturou S&P oznámením, že urychlí práce na fiskálních pravidlech a co nejrychleji uvedou v život permanentní záchranný fond. Snad si ani neuvědomili, co tím řekli. Oni nebojují s dluhem, ale s tím, aby dluh dál nerostl. Nepočítají s vyléčením Evropy, ale s chronickou nemocí. Proto také připravují záchranný fond s přívlastkem permanentní. Vyřešení krize tedy nechají na následující generace politiků. Dnešní politici hodlají problém pouze odložit, aby s ním šlo přežít.

Vzhledem k tomu, že jsou vlády neschopné dluhovou krizi vyřešit, tlačí trhy víc na ECB, aby se ujala kormidla. Monetární politika má nahradit nefunkční fiskální politiku. Mnozí proto volají po výkupu dluhu ze strany ECB, což je ovšem cesta do pekel. ECB by totiž nekupovala něco hodnotného, ale něco bezcenného, co na trhu nikdo nechce. Kdyby dnes prodala za stávající ceny všechny špatné dluhopisy, které dnes již drží, měla by ztrátu v řádu desítek miliard euro. V podstatě by to však bylo ještě víc, protože kdyby je prodávala najednou, vznikl by takový přetlak nabídky nad poptávkou, že by se staly dluhopisy bezcenné a ztráty by byly v řádu stovek miliard.

Standard & Poor’s nyní odhaduje, že se 40% pravděpodobností upadne Evropa v roce 2012 do recese. Důvod je prostý. Vlády moc škrtají, nezaměstnanost roste a dusí ekonomiku. Vlády se tak dostaly do nezáviděníhodného začarovaného kruhu. Čím víc šetří, tím pomaleji výsledky rostou nebo dokonce klesají, což znamená, že mají ještě větší fiskální problémy než před škrty. Vlády už nemají kapacitu, aby změnily strukturu rozpočtu tak, aby přišly s růstovými opatřeními. Ve strachu z recese nakonec nedělají ani takové škrty, které by měnily strukturu ekonomiku. Výsledkem je to nejhorší, co může být – ekonomiky padají a dluhy rostou a k tomu není co dodat…

Situace je zablokovaná. Škrtreformy v evropském měřítku jsou k ničemu a vzniká neřešitelná otázka: „Co dál?“


1 komentář
Finance 10. 03. 2014

Euro bude maximálně do 5 let

Přidat komentář