Krize pokračuje… 5. 11. 2011

Krize, grafSpojené státy zvýšily svůj strop pro zadlužení až o 2,4 biliónu dolarů. Republikáni i demokraté oslavovali své vítězství. Přiznávám: “Nerozumím jim, ani tomu co se stalo“. Jestliže dluh je problém, a já souhlasím, že je, proč má být zvýšení dluhu o další, pro nás neuchopitelnou sumu 2,4 bilionu dolarů řešením? Ukazuje se však, že mnozí ekonomové mají v ekonomii zmatek anebo zapomněli kupecké počty. Amerika předvedla typické politické divadlo a důsledky nebudou pěkné. Potíž je totiž v tom, že on už to není tak limit pro dluh, jako spíš dluhový cíl. Je to absurdní, jako když centrální banky cílují inflaci. Plánovat, že v následném roce znehodnotíme peníze o tři procenta, panečku to je něco. Pro mě nepochopitelně stále obdivovaná Amerika teď vlastně nám i sama sobě slíbila, že začátkem roku 2013 bude mít dluh 16,7 biliónu dolarů. To znamená, že zvýšení limitu dluhu bude vyžadovat zvýšením rychlosti vydání dolarů a jsem přesvědčen, že dnes již nikdo ani netuší, zda krytých. To má ovšem nedozírné následky pro celý svět.

Dolar je hlavní světovou rezervní měnou. S každým novým dolarem jeho vzácnost, a tedy i koupěschopnost klesají. Americká centrální banka tak poškozuje celý svět. „Jsou jako paraziti žijící ze světové ekonomiky a jejich dolarového monopolu,“ nebývale se na Američany před časem rozohnil ruský premiér Vladimír Putin. Při všech negativech, které k němu cítím – má úplnou pravdu. Prakticky shodný vývoj amerického dluhového limitu a ceny zlata v dolarech v poslední době to jen potvrzuje. Spíš než napravovat hospodářství je proto lepší napravit trhy.

Evropští lídři se v poslední době nenávistí k ratingovým agenturám netají: „ … prý jim kazí dílo, když chybně interpretují ekonomickou situaci jejich zemí, čímž šíří paniku a podkopávají hospodářské oživení“. Ratingové agentury nejsou svaté: nejvyšší hodnocení rozdávaly, až celý svět málem zbankrotoval (až historie ukáže, proč to dělali), ale jejich současná predikce je odpovídající realitě více než tvrzení politiků. Dluhová krize trápí Evropu již relativně dlouhou dobu, přesto se stále evropští lídři (i naši politici) chovají, jako by trápila jinou měnovou zónu. Jaký je důvod? Odpověď je nasnadě: pouze si draze kupují čas pro své přežití. Jak často v poslední době slýcháme z Evropy prohlášení typu: „Odvážná řešení, která jsme přijali na summitu, nemají zamýšlený efekt na finanční trhy“ nebo z domova: „Vládou přijatá opatření mají menší efekt, než se předpokládalo“. Krize uvnitř EU jistě není nic nového. Pomocí krizí se Evropa už přes půlstoletí vyvíjí, bohužel morální deformace politiků trvá. Jejich problém je však, že nyní proti sobě nemají jen stále více pochybujících občanů, ale už i finanční trhy. Na ty, stejně jako na exekutory, žádné komuniké neplatí, za chyby berou jen peníze.

V ochraně sama sebe i nás by tedy měli mít politici a „finanční experti“ na paměti, že čím větší bublina, tím větší rána při prasknutí.


Přidat komentář