Matematika nás z krize nevyvede! 1. 6. 2009

Možná vás uklidňuje, že se objevují optimističtější zprávy a konec krize se už jeví jako zřetelné světlo na konci tunelu. Jenže představa, že bude všechno jako dříve, je mylná. Současné ekonomické potíže jsou jen pokračováním dlouhodobějších globálních problémů. Z krize se nevymaníme, dokud nezměníme postoje a chování. A je docela jedno, jestli s tím souhlasíte nebo ne a jste-li ochotni změny akceptovat. I Baťovo rozhodnutí ve své době považovali mnozí jeho konkurenti za nesmyslné. Raději zavřeli továrny a čekali. Když však krize pominula a oni chtěli začít tam, kde předtím skončili, zjistili, že na trhu už není místo. Krize je tedy pro mnohé pohromou, ale pro někoho i příležitostí.

Je matematická logika základem všeho?

Už následovníci starověkého matematika Pythagora se snažili prosadit myšlenku, že matematická logika je základem všeho. Dnešní úroveň a šíře nasazení výpočetní techniky umožnila se k této myšlence nejen vrátit, ale široce ji rozvíjet a prosazovat i tam, kde dosud neměla pevnou oporu. Důvod je nasnadě, máme-li vzorec, je vše možno v krátké době spočítat a řídit, včetně budoucnosti. Globální ekonomiku tak lze snadno a v podstatě mechanicky nastavit na časově neomezenou prosperitu. Prosadila se tedy představa, že vše kolem nás a to včetně lidí se chová podle vzorců. Což by znamenalo, že se za stejných podmínek vždy rozhodujeme a jednáme stejně. Ekonomové měli přiznat, že matematika není všemocná, ale místo toho a s motivem, že představa, jak ovládají přítomnost i budoucnost několika vzorci, je prostě neodolatelná, začali falšovat realitu. Přesvědčovali nás, že těch faktorů ve hře zase tolik není a jen málo z nich má nějaký význam. Pokud se toto tvrzení týká i například sociální solidarity, tak je logické, že všichni musíme být příznivci jejího útlumu, protože na faktor, že ne každý prostě měl šanci být ve správný čas na správném místě, nelze brát zřetel.

Pomohou podnikatelské školy cílené na praxi?

Už mnoho let se hovoří o potřebě zakládat podnikatelské školy, které by se soustředily především na praktické využití získaných poznatků a vědomostí. Obávám se však, že taková myšlenka u nás zatím nemá příliš šancí na úspěch. Problém je v tom, že v současné atmosféře není o takto vybavené absolventy zájem, což zejména u menších a středních firem, které jsou nezanedbatelnou silou v naší ekonomice, může mít fatální dopady. Mají totiž zhruba třetinový podíl na HDP i objemu exportu, zaměstnávají kolem 60 % ekonomicky aktivních osob. Jestliže se tedy vzdělávání zaměří pouze na teorii a druhou část podniků, kdy výstupy jsou přizpůsobeny jenom jí, zjevně něco není v pořádku. A tvrzení, že například marketing je pro všechny stejný, jednoduše není pravdivé. Určitě ne v té podobě, v jaké je dnes prezentován.

Vina za rozpoutání současné krize je dávána především bankám a jejich nenasytnosti. Někteří odborníci ale upozorňují, že stejně tak je možno hovořit o významném podílu ekonomie a ekonomické teorie. Skutečnost ovšem nejde donekonečna křivit. Výsledkem je krize a chaos v názorech, jak z ní ven. Vzorce, které k tomuto stavu významně přispěly, lze totiž stěží použít pro jeho nápravu.

Použité materiály: Toman M., Marketing: teorie kontra praxe

Těším se na Vaše komentáře! Váš Milan Bartoloměj

Odeslat tento příspěvek emailem Vytisknout tento přípěvek


Přidat komentář