Postřehy 1. 5. 2011

Že k politické moci je možné se dostat různými způsoby, o tom se občané ČR přesvědčili již na příkladech nejedné politické strany. V současné době jsme však svědky spíše opačného procesu, tedy udržet se u moci co nejdéle a zbavit se pokud možno všech, kteří by v tom mohli být nějakou překážkou. Je to boj lidí, kteří se navykli „být u moci“ a jsou připraveni pro její udržení udělat téměř cokoliv. Velmi pravděpodobně tak vznikne dominový efekt.

Jsem odpůrcem navrhované penzijní reformy a podporuji rozvíjení průběžného systému, který nelze vytunelovat, protože v něm nic není. Nesouhlasím ani s tím, aby výnos ze zvýšení DPH byl použit na stabilizaci důchodového účtu, protože se domnívám, že by bylo daleko lepší zvýšit sociální pojištění. Daň z přidané hodnoty je nejvýnosnější částí státního rozpočtu a tento výnos se v žádném případě nesmí projíst. Peníze vybrané zvýšením daní by se neměly použít na spotřebu, ale na investice, protože jedině investice snižují nezaměstnanost a vytvářejí budoucnost.

V situaci, kdy se vám najednou zhroutí soukromá poptávka rodin a podniků, rodiny neutrácejí a podniky neinvestují, je zcela přirozené, že na scénu vstupuje stát a nahrazuje poptávku ze soukromého sektoru poptávkou státní. Od třicátých let víme, že v takové situaci je zásah ze strany státu žádoucí.

Státní dluh by se přitom mohl dlouhodobě stabilizovat na úrovni padesáti procent, aniž bychom nějak bolestně zasáhli do ekonomiky. Je jasné, že během recese deficit vzrůstá, tomu se nevyhneme. Důležité ale je deficit snižovat v situaci, kdy ekonomika roste a je možné kumulovat přebytky, které lze použít při případné další recesi.

Jestliže jsou občané ochotni přerozdělovat hmotné potřeby s pomocí efektivně fungujícího státního aparátu, pak ten tradiční model sociálního státu zřejmě není špatný. Pokud jsou vybrány dostatečně velké částky na daních a jsou efektivně využity, pak prostě nehrozí kumulace státního dluhu, navíc je ho možné postupně splácet.

Prožíváme období, kdy spotřebujeme víc, než vyrobíme. Prožijeme ale také období, kdy vytvoříme víc, než spotřebujeme, To, že žijeme dočasně na dluh, ať už je to jednotlivec nebo instituce, je zcela normální. Pokud jsou však vypůjčené peníze dobře investovány a mají vysokou návratnost, je to dobré jak pro dlužníka, tak pro věřitele. Ten je dostane splaceny i s úroky. Půjčování a vypůjčování je zcela normální. Kdybychom žili jen z toho, co máme, rok co rok, vteřinu co vteřinu, a udrželi vyrovnaný rozpočet, pak nepotřebujeme finanční sektor.

V pozadí soudobé globální ekonomické krize je krize společenská, obdobně jako v krizi třicátých let. Nezbytné je překonání extrémní deregulace trhů. Ta patřila ke spoušťadlům krize a její překonání je dnes již široce uznávanou podmínkou ekonomické stabilizace. Současně je nezbytná intervenční politika jak makroekonomická k usměrňování souhrnné poptávky, tak i mikroekonomická k podpoře konkurenceschopnosti. K vytvoření pozitivních společenských podmínek je však nezbytné i prohlubování demokracie.


Přidat komentář