Východiska z krize 10. 5. 2010

Současná hospodářská krize je krizí alokační. Finanční systém z mnoha důvodů selhal při své funkci alokace volného kapitálu a nerovnováhy vystoupily na povrch. Proč selhal a chronicky selhává tento systém, bude na dlouhý rozbor, nicméně hlavní vinu nese stát a kouzelný proutek v podobě, že na vše je trh, nezabral. Je však dobře, že dochází v celé společnosti k odklonu od tohoto způsobu myšlení.

Pravda, řada z těchto selhání je tak či onak výsledkem oněch regulatorních excesů, avšak sami bankéři v tom rozhodně nejsou nevinně. Celé toto odvětví se totiž proměnilo v jeden obří mechanismus na dobývání renty, ztratilo své dlouhodobé zaměření a orientuje se nyní velmi krátkodobě. Obrazně řečeno, zisk a ne zákazník, je pánem. Finančníci se zaměřují na krátkodobé spekulace, místo aby dlouhodobě investovali. Příkladem za vše jsou dlouhodobé penzijní programy. Bohužel, lze říci, že necháte-li peníze v polštáři, budete na tom nakonec mnohem lépe. Celá ta myšlenka, že nějaký finanční poradce může výnosně spravovat vaše peníze, je jen vodění za nos. No a jak z toho ven? Nemusíme nic vymýšlet.

Stabilizační role vlády povede k obnovení normálních životních funkcí. Pro hospodářství je tímto impulzem aktivní stát, využití jeho kreditu a „napumpování“ peněz do zastavující se ekonomiky. Ekonomický růst táhne poptávka. Okolní země ji stimulují. Rozpočtové schodky slouží v době krize ku prospěchu věci, mají stabilizační efekt, zabránily růstu nezaměstnanosti a volnému pádu ekonomiky. Někdy je problémem soukromá sféra a řešením vláda. Pokud chceme řešit příčinu krize, musíme ustoupit od hesla klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval nebo se maximálně omezil na arbitra a tvůrce pravidel, jejichž dodržování by od ekonomických subjektů vymáhal. Musíme opustit teorie samospasitelného a vše řídícího trhu, a nastavit nová pravidla fungování ekonomiky.

Je však nutné utáhnout opasek státu, nikoli občanům. Jaká je role státu v krizi? Má vytvořit prostředí, v němž se maximálně využije potenciál ekonomiky pro znovunastartování růstu. Růst však nenastartujeme proklamací. Současně je naprosto nezbytné důsledně kontrolovat.

Globální krize dosud neskončila.

Podle dostupných analýz se spíše rozdělila a to na země, které se od ní víceméně úspěšně odpoutávají, zejména země s levnou prací a na ostatní svět, kde převážně pokračuje nevyvážený růst, který může vyústit ve stagnaci. Navzdory všem pobídkám, však světová nezaměstnanost vzrostla. Musí se zvýšit produktivitu práce. Některé projekty lze částečně financovat pomocí fondů EU. Obecně řečeno, je třeba využít současného krizového období a pokusit se z něj vyjít silnější. Víme, že turistika je nevyužitým zdrojem. Je to běh na dlouhou trať, jde o budování dobré pověsti i získávání návyků, které jsou v turistickém průmyslu důležité. Český číšník a taxikář je stále synonymem něčeho nepříjemného.

Nutností je zeštíhlení státu. Úspory vyplývající z centralizace a zjednodušení výkonu státní správy a samosprávy. Je naprosto nezbytné důsledně kontrolovat využívání sociálních dávek a zabránit zneužívání systému. Ti kdo pracovat chtějí, musejí dostat pomocnou ruku. Ti, kdo systém pouze zneužívají, musejí poznat, že se to hrubě nevyplácí. Ekonomická krize ukázala, kam neregulovaná tržní ekonomika vede. Takový posun v myšlení však vyžaduje odvahu být otevřený novým myšlenkám. Nic jsme zatím neudělali pro stimulaci tvorby hodnot. Samozřejmě, že nelze zvyšovat zadlužení s tím, že deficit bude projeden. Lze však akceptovat vyšší dluh s tím, že bude stimulována poptávka. Prozatím liberálně-konzervativní strany nepřicházejí s návodem, jak odstranit příčinu krize. Nic konkrétního zatím učiněno nebylo. Pokud v pasivní roli setrváme i my, může se skutečně stát, že budoucí prostředky státu na financování mandatorních výdajů narostou a i my budeme na straně viníků.

Milan Bartoloměj


Přidat komentář